Dodávka pojmenovaná Dirty Nancy, která dřív vozila od koncertu ke koncertu punkovou kapelu. Stačil týden, tři páry šikovných rukou a parádní přestavba připravená na kempování byla na světě. Nechte se inspirovat vychytávkami a detailním popisem přestavby krok za krokem.
„DIY“ přestavba punkové dodávky
Dodávku jsme pořizovali už před několika lety. Pojmenovali jsme ji Dirty Nancy a když zrovna nebyla potřeba k převozu kapely, vymontovali jsme zadní sedačky, sklopili ty prostřední a s matrací z postele a s pár věcma v taškách vyrazili někam na výlet.
Poprvé jsme v Nancy spali asi čtvrt roku po její koupi, v zimě, uprostřed Českého ráje. Šla nám pára od pusy, na hlavě jsme měli kulichy, ale stejně se to stalo. To kouzlo, když ráno otevřete kufr a z peřin koukáte na zamrzlý rybník, to učarování svobodou a nezávislostí, to totální zamilování se do tohohle způsobu života a vědomí, že ke štěstí nepotřebujete víc než plechovku na čtyřech kolech… no dobře, možná o trošku víc pohodlí.
A tak jsme náš život začali uzpůsobovat snu cestovat v dodávce. Nancy se na čtvrt roku přestěhovala do servisu, kde z ní defacto udělali nový auto a my trávili večery nad výkresy a plány a vymýšleli, jak z ní udělat obytňák.
Obrnit se trpělivostí
I když máte všechno skvěle vymyšlené, propočtené a naplánované, je třeba počítat s tím, že se určitě něco pokazí. Elektrikář, který nakonec nemá čas, úchyty na solár nepasující na střechu, autoklempíři, kterým se do tohohle prostě nechce, prodejna dřeva, kde nemají to, co nabízí na internetu. Nebo pojistkový odpojovač, který není k mání ani v jednom z pěti obchodů s elektrotechnikou, boční dveře, pro něž jedeme přes půl republiky a ony už tam nejsou, protože je pán prodal někomu jinému.
Poslední měsíc před odjezdem vypadal jako zkouška našich nervů a hlavně vůle, jestli to myslíme vážně. Odměnou je nám zkušenost, že se všechno dá zvládnout a že se vyplatí začít věci řešit ještě dřív než včas.
Práce všeho druhu
Nejzábavnější částí přestavby bylo vytrhávání původního obložení. Po prázdném a nečekaně velkém autě jsme roztahali všechny kabely pro budoucí zařízení (druhá baterka, solární panel, světlo, zásuvka, lednička, ventilátor).
Ostrovní systém jsme řešili 100W solárním panelem (cca 1000x600mm), trakční baterií 90Ah a chytrým relátkem Cyrix. Regulátor dodaný k solární sadě je asi ten nejlevnější a pokud chcete mít opravdu přehled o stavu baterie, doporučujeme do něj víc zainvestovat. Nebo připojit multimetr a průběžně kontrolovat napětí. Cyrix propojuje záložní baterii s motorem a když slunce zrovna nesvítí a naše startovací baterie má dost, přemostí napětí z alternátoru na druhou baterii. Funguje to i opačně.
Pojistky a baterii jsme umístili pod kraj postele tak, že jsme na ně dosáhli a měli jsme přehled o tom, jak je baterka nabitá. Nakonec to nebyla úplně nejlepší volba, kdybychom to dělali znovu, obojí by šlo pod sedačku řidiče.
Pokud si elektriku děláte sami, rozhodně si před obkládáním vše nafoťte, ať pak víte, kde můžete něco přivrtat a kde naopak vede napájení.
Do vyřezané díry jsme vlepili střešní okno. K zateplení nám posloužil slisovaný molitan. Pak už přišla na řadu práce se dřevem a kartonem, který jsme používali jako mustr. Ze dvou 12 mm bukových překližek jsme vyřezali podlahu, stejně silná borovicová deska padla na strop. Stěny jsme obložili 8mm borovicí. K přepážce za předníma sedačkama, která na sobě drží celou váhu kuchyně, jsme použili 18 mm desku.
Celou vestavbu jsme ve třech lidech zvládli za pět dní a i když jsme z toho „udělej si sám“ měli ze začátku trochu strach, jsme moc rádi, že jsme si ten pojízdný domov postavili vlastníma rukama. Víme, co od čeho čekat a že je přesně podle našich představ a schopností.
Mít kde vařit a mít kde spát
Nancy je VW T4 v prodloužené verzi takže jsme si snadno vyměřili, že se do ní vejde ložnice i kuchyň. Nejlogičtější variantou se nám od začátku jevila kuchyňská linka umístěná za předníma sedačkama a postel přístupná z boku i z kufru.
Vaření je naším velkým koníčkem, takže jsme si pořídili velký, těžký, ale supervýkonný 2kW vařič značky Foker. Primárně jsme chtěli vařit venku a vymyslet výsuvný pojezd, na jehož konci bude desetikilový litinový hořák plus další váha hrnce nebo pánve s jídlem, byl trochu oříšek. Nakonec jsme na druhý konec silné desky z lepeného smrkového dřeva upevnili desetikilovou plynovou bombu, která váhu vařiče vyvažuje. Prkno, které zároveň řeší i znehybnění plynové hadice kupodivu stále drží. Možná se to někomu může zdát trošku přehnané, ale v oceánském větru byl vařič nedocenitelný a 18ti litrová bomba, o které nám každý tvrdil, že vydrží nejmíň půl roku, byla za 5 týdnů pryč.
Postel (190x120cm) je samozřejmě rozkládací, pevná elková část tvořena dvěma 8mm březovými deskami stojí na deseti 40cm hranolech. Třetí deska se při rozložení zapírá o boční skříň. Matrace musely být taky tři, v dětských rozměrech (dvě 120×60 a jedna 120×70) ale vysoké tak, aby unesly dospělého tzn. ideálně 12cm. Dají se najít, ale je potřeba počítat s vyšší cenou. My je nakonec dostali darem, vyrobené na zakázku.
Do mezery mezi postelí a stěnou se pohodlně vešla ještě skříň, policemi jsme ji rozdělili do několika pater. Další úložný prostor se skrývá pod postelí.
Všechno má své pevné místo
Vanlife je bezpochyby o minimalismu. Pokud chcete mít dodávku obytnou a ne zavalenou věcma, vezmete si na cestu jen to nejnutnější. Během pár dnů stejně zjistíte, že skoro nic nepotřebujete. Je to osvobozující pocit. Ideální jsou věci, které je možný využít na několik způsobů. Například my a piknikový koš. Kromě jeho primárního účelu, kdy jsme v něm přenášeli jídlo a nádobí od auta ke stolu nebo na deku, kde jsme jedli, jsme ho na cestu a přejezdy měli v kabině a byl zásobárnou svačin, lahví s vodou a sladkostí. Často posloužil i na nákup, anebo jako přenoska na kocoura.
Taky je nutné vytvořit si systém. Každá věc musí mít své stálé, logické místo a vždy se na něj zase vracet. Není nic horšího, než když máte na stole teplý jídlo a hledáte příbor, začne pršet, potřebujete natáhnout k autu plachtu a ta najednou není mezi ostatními kempinkovými věcmi. Nebo narychlo zastavíte u pláže a půl hodiny prohrabáváte celé auto kvůli plavkám. Kdo nemá systém, nejede 😉 nebo možná jede, ale je vzteky bez sebe.
Aby věci zůstaly na svém místě i během jízdy, je potřeba je mít zajištěné. Před bedýnky pod postelí jsme přivrtali prahy z malých dřevěných hranolů, skříňky byly zabezpečené panty nebo obrtlíky, oblečení v poličkách jistila pavučina z gumy. Počítejte s tím, že co není přidělané, bude lítat a že zastavovat kvůli tomu, že nabíječka položená na nočním stolku si začala vzadu cestovat po vlastní ose, je pěkná otrava.
A přitom taková blbost
Stejně, jako jsou prkotiny, které dokážou pěkně otrávit, můžete si i obytňák vyladit spoustou maličkostí, které vám život zjednoduší nebo vylepší. Za jednu z nejlepších vychytávek považuji kapsář.
Přidělali jsme ho na bok skříně, do prostoru šoupacích dveří, takže byl pořád po ruce a naplnili ho takovými těmi drobnostmi, které se snadno ztrácí, špatně hledají a přitom je potřebujete docela často. Repelent, čelovka, mýdlo, toaleťák, vodítko na kocoura, sáčky a skládací taška.
Dalším skvělým rozhodnutím byla rohožka. I když nejsme žádné citlivky, které by se v autě přezouvali do bačkůrek a děsili se sebemenšího znečištění podlahy, je fajn, když boty mokré od deště neodkapávají do dřeva, anebo že si máte o co otřít nohy plné písku. Pořád je lepší vyklepat nebo vyprat kus koberečku, než čistit celé auto.
Na kuchyňské nože a náčiní se nám osvědčili magnetické lišty. Místo markýzy jsme měli plachtu, se kterou jinak chodíme na vandry a pár velkých magnetů, díky nimž jsme ji připevnili ke střeše. V noci byly k nezaplacení dotykové lampičky.
A co vy, máte tip na nějaké super vychytávky?
„A jak to máte s vodou?“
V úplně původním plánu jsme zamýšleli mít dřez. Postupně jsme od toho ale upustili. Nancy je nízká a člověk se v ní nenarovná. Mytí nádobí by představovalo krčení se v rohu nad výlevkou a bylo by ještě otravnějš, než už samo o sobě je. A prostor, který by nám celý přečerpávací vodní systém zabral, je příliš vzácný. Oba jsme tvorové velice vodomilní a tak parkujeme v zásadě někde u řeky, moře nebo jezera, čímž máme vyřešené koupání i mytí.
Ve dvou barelech s sebou vozíme 35 litrů pitné vody a pro případ nouze máme i solární sprchu. Záchod jsme řešili skládací lopatkou a procházkou po okolní přírodě. Doplnit vodu nebyl nikdy problém. V téměř každé vesničce jsou pumpy, nebo pítka. Pokud se vám nechce pátrat po nich na vlastní pěst v aplikaci mapy.cz se dají jednoduše vyhledat.
Přepsat či nepřepsat?
Oficiálně by celé přestavbě měl předcházet přepis dodávky na obytný vůz a nezbytnosti s tím spojené. Když jsme začali Nancy předělávat, měli jsme těsně po technické a řekli jsme si, že tyhle starosti přenecháme našim budoucím já. Po cestě nás nikdo nestavil, nekontroloval a neměli jsme žádnou nehodu, takže žádný problém nenastal. Lidí, kteří to neřeší, prostě se naloží a jedou, je spousta, stejně jako návodů, jak postupovat, když se rozhodnete pro oficiální cestu. Tenhle krok, výhody a nevýhody, možná rizika, je prostě na uvážení, ale jestli chcete jezdit s autem víc než dva roky, stejně vás nejspíš nemine.
Ať už zvolíte jakkoliv, hlavně si na první cestu nezapomeňte přibalit krabici s nářadím. Teprve jízda a život v dodávce totiž ukážou všelijaké možné nedokonalosti, které by vás předtím ani nenapadly.
Mohlo by se Vám v autě hodit:
- Tipy na dárky pro cestovatele
- Víkend na kokořínsku s kempovacím Rebelboxem od Ravver
- Summer and Myles: Oblečení nejen do dodávky šetrné k planetě i lidem
- 12 skvělých tipů na hry do auta i do kempu pro všechny věkové kategorie
- Za kempováním a výlety po České republice: Přijměte pozvánku do Krkonoš, máme tady báječně!
1 komentář